Zeptala se ho: ,,Za kolik prodáváte vejce?“
Starý prodavač odpověděl: ,,5 korun za vejce, madam.‘
Řekla mu: „Vezmu 6 vajec za 20 korun nebo odejdu.“
Starý pán odpověděl: „Vezměte si je za cenu, kterou chcete. Možná je to dobrý začátek, protože jsem dnes nemohl prodat ani jedno.“
Vzala si vejce a odcházela s pocitem, že vyhrála. Nastoupila do svého luxusního auta a šla do luxusní restaurace se svým přítelem. Tam, ona a její přítel, objednali vše na co měli chuť. Snědli jen trochu a nechali na talíři většinu z toho, co jim přinesli. Potom šla zaplatit účet. Účet jí vyšel na 1.400 korun. Dala 1.500 korun a řekla majitelům restaurace, ať si drobné nechají.
Jde o to,
Proč vždy ukazujeme, že máme sílu, když nakupujeme od těch potřebných? A proč jsme štědří k těm, kteří naši štědrost ani nepotřebují?
Jednou jsem někde četl:
„Můj otec si kupoval jednoduché zboží od chudých lidí za vysoké ceny, i když je nepotřeboval. Někdy za ně dokonce platil víc, než musel. Byl jsem znepokojen tímto činem a zeptal jsem se ho, proč to dělá? Otec odpověděl: ,,Je to charita zabalená v důstojnosti, mé dítě.“
Vím, že většina z vás tuto zprávu nebude sdílet, ale pokud máte pocit, že to lidé potřebují vidět, pak tuto zprávu šiřte dál.