Vím, že zklamu všechny, kteří v tomto chaosu nutně a bytostně potřebují nějakou kladnou postavu, nějakého Supermana, který konečně zastaví to nekonečné šílenství, ten nepřetržitý sled blbostí, nelogičností, pitomosti, kreténství, buzerace, nejistoty a neustálého strašení buď chřipkou nebo atomovkou.
Bývalý komik dnes v západních médiích hraje svou hlavní roli. Už tancoval jako tranďák, pak dostal kšeft v roli prezidenta od oligarchy a soukmenovce Kolomojského, nyní je však ve všech západních médiích (nikoli pouze ve vlezdoprdelovském Švejkoslovensku) největším představitelným vzorem boje proti tyranii, prototypem skutečného chlapa a nezdolného moralního charakteru. Jeho životní role je srovnatelná s archetypem marvelovského superhrdiny, akorat s dvoudenním strništem, ustaraným, avšak rozvážným kukučem, chrapláčkem jak z nějakého špatného porna a khaki tričíčkem (kde si prostě nemůžu neodmyslet propocené koláče v podpaždí, fakt nevím proč), místo nějakého úplného oblečku s kápí nebo pláštěm.
Ve většině soudných lidí, i když třeba soucítí se zbytečným utrpením a krveprolitím všech zúčastněných stran ve válečném konfliktu na Ukrajině, musí snad někde v hloubi duše doutnat a bobtnat alespoň malinkatý pocit trapnosti. Toto nesoudné propagandistické divadlo by minimálně Čecháčky, po staletí zvyklé na falešné idoly, které museli každých zhruba padesát let uctívat a klanět se jim (ať to byl Jan Nepomucký, jako povinný svatý, nebo Vaklav Havel, ráčkující mudrlant, který nevěděl, zda má brousit Sašu Vondru, nebo Veškrnovou) mělo nechat chladnými, ve střehu a v nedůvěře. Vždyť je to tak průhledné, tak bizarní, tak trapné.
Ale i tohle má svůj účel. Operace válka, která na neochvějné cestě k Velkému resetu vystřídala operaci chřipka, je připravena daleko lépe a ještě více se zarývá do podprahových myslí budoucích digitálních nevolníků. Co bude přirozeným výsledkem takové přehlídky absurdity, cringe festu a bizáru ohledně nosatého mužíčka, který v minulosti velice rád koncertoval nahý, jen s kytarou před svým přirozením? Přirozeně vás to bude táhnout k jeho antitezi. Tedy k druhé straně, jeho protějšku, který ve srovnání s ním hraje roli rozvážného státníka, šachového stratéga, chlapáka i laskavého otce národa (nejen ruského, ale – pro srdíčka všech potrhlých slavjánopohanů – bů bů, škaredí křesťané nám sebrali písmo, bůžky, svátky i moudrost – i všeslovanského).
A není toto cílem? A není toto skutečným plánem? Vzbudit v lidech takovou averzi, takovou nechuť, takové zhnusení, že instinktivně a pudově zvolí opačnou variantu (a žádná jiná se samozřejmě nenabízí). Pokud na sockách nezvolíte buď Losnu, nebo Mažňáka, pak je s vámi málokdo kamarád. I když jste si navzájem lezli do prdele v komentářích ohledně Covidu, roušek i vakcín, až to nebylo hezké. Dnes jste buď rusofil, nebo ukrobot. Nic mezi tím. Captain Ukrajina, nebo Car Vladimír. A jinak drž hubu, páč nic nevíš, demente, kremlobote, ruskej agente a švábe, ukrajinskej nácku, žlutomodrá pičo…
Hegeliánská rovnice je přitom tak jednoduchá. Ale sledovat výslednou syntézu dvou falešných nepřátel a protikladů je po dvou letech brutálního útoku na lidskou psychiku asi moc velký a téměř nereálný požadavek. Obecně soudím, že velká část lidí v důsledku předchozí operace Ovád trpí alespoň mírnou formou posttraumatického syndromu. A ten, jak známo, nutí jeho oběť traumatickou situaci neustále dokola přehrávat (buď v hlavě, nebo dokonce v reálu), a tím hledat nějaké uzavření (closure). Pokud už někdo dřív svolil k otrockému náhubku, vakcínce, nebo až teprve teď vsadil na své pravé barvičky, bude si už jen dál a do nekonečna přehrávat své trauma.
Abych parafrázoval svého oblíbeného Švejka, komunismus bude, víc vám neřeknu. Vlastně jo, bude se tomu říkat Build back better. A v zimě si na sebe dejte tlustý svetr, páč vám nepomůže ani svatý Petr…
-Roman Moskowsky-
(Publikovano na fb-profilu autora 21.3.2022)