„Je-li dnešním demokratům co nepochopitelné, ba protismyslné, tedy prostá okolnost, že by demokracie mohla být v krisi. Když srovnávají její nesporné přednosti se vším tím, co bývá pravidlem nabízeno na její místo, považují za nemožné, aby v této soutěži neobstála vítězně. Při tom však se nemohou ubránit poznání, že příchylnost k demokracii valem mizí nejen v širokých masách, nýbrž i v těch společenských vrstvách, které jsme se naučili nazývat inteligencí, zejména pak v mladé inteligenci. Tváří v tvář této situaci vidí se demokratický tábor zatlačován do defensivy. Hybné síly společenského dění prodírají se v křečích, které se nestrannému pozorovateli jeví jako davové psychosy, kdesi mimo hranice a koleje, vytvořené předchozí politickou tradicí a proti ní, tedy také proti tradici demokratické. Demokracie se hrozí státi minulostí a přítomnost hrozí přejíti přes ni. Tomuto úpadku demokracie nezabrání žádná opatření pouze mocenská, nýbrž a jen odstranění příčin, které jej přivodily.“

FISCHER, Josef Ludvík. Krise demokracie. V Praze: Karolinum, 2005. Prameny k dějinám českého myšlení. ISBN 80-246-0658-5, s. 3.